Článek uveřejněn dne 10.08.2018

Není to ani tak dávno, kdy se o nemocích budov nehovořilo, protože prostě tento pojem neexistoval. S postupným sledováním energetických úspor, začaly se však hledat cesty, jak zamezit únikům tepla z domů. Pozornost se zaměřila především na klasická dřevěná okna, která zpravidla nebyla těsná, protože se vyráběla sériově často z nedostatečně vyschlého dřeva, které po zabudování do okenních otvorů konečně doschlo, čímž vznikaly netěsnosti, kterými sice v zimě utíkalo teplo, ale na druhé straně i při zavřených oknech docházelo k samovolné výměně vzduchu, tedy určité formě neřízeného větrání.

Aby se zabránilo úniku tepla netěsnými okny, nastalo období jejich výměny za moderní v provedení z hliníku, plastů nebo opět ze dřeva, ale v podstatě vždy ve snaze, aby byly co nejtěsnější. Výrobní technologie se postupně vylepšovaly až k dnešní dokonalosti, aby byla okna zcela neprodyšná. Cíl byl splněn, okna jsou téměř dokonalá, ale....

Opravdu se tímto opatřením snížila energetická náročnost staveb, ale když se řekne utěsňovat, mělo se říci, jak se bude řešit přívod čerstvého vzduchu, nutného k zdravému pobytu osob. Bohužel tehdy se to poněkud bagatelizovalo tím, „však okna se dají otevřít, může se větrat okny“. Od těch dob se začaly postupně projevovat příznaky nějakých problémů, kterým se nevěnovalo dostatek pozornosti. Ty příznaky spočívaly v tom, že se nejprve na vnitřních sklech oken začala srážet vodní pára a okna se začala „potit“.Tento jev se zpravidla začal projevovat v průběhu topné sezóny, protože větrání těsnými okny se omezovalo na minimum, aby se nevyvětrávalo teplo, které se přeci muselo „koupit“ a proto jsme si pořídili těsná okna. Prakticky nikdo se nezabýval tím, jaké budou v domech mikroklimatické podmínky, nic nenařizovalo zajistit dostatečné, ale bezztrátové větrání, vždyť stále platí: „pro větrání jsou přece okna“!

Nikdo si toho moc nevšímal, postavila se spousta nových domů a bytů, v rámci energetických úspor se se státní podporou zateplovaly domy, při současné výměně starých oken za ta moderní a těsná. V tomto období nastává to, čemu se říká a  v názvu uvedený, SYNDROM NEMOCNÝCH BUDOV.

Zde už končí legrace, že se „potí okna“, ale v domech se zcela nekontrolovaně začínají vyskytovat plísně, které v těch před výměnou oken nikdy nebyly. V novostavbách je to podobné až na případy, kdy si bydlící nechávají celoročně pootevřená ventilační okenní křídla, ať to stojí v topném období, co chce!

Ti, co uvědoměle nepouští teplo oknem ven, mívají problém, že shledávají s podivem, jak se  jim v bytě vyskytují plísně, na jejichž likvidaci používají chemické prostředky škodlivé jejich zdraví. To, že viditelné plísně a současně se vyskytující  neviditelné bakterie produkují toxické látky si uvědomuje málokdo a nespojují si to ani s případnými zdravotními problémy.

Příčinou tohoto stavu je jednak zvýšená vlhkost z činnosti osob pobývajících v pobytových prostorech, ale navíc kysličník uhličitý, který produkujeme při dýchání. Ten sice není vidět ani cítit, ale přesto při jeho neodvětráváním z pobytových prostor se zvyšuje jeho koncentrace nad doporučenou hygienickou hranici 1000 ppm CO2, což nejprve způsobuje únavu,  nesoustředěnost, bolesti hlavy a při delším působení může vést až k poškození zdraví. To uvádějí odborná  lékařská pojednání, ale já bych se chtěl dotknout toho, jak v bytech, kde jsou těsná okna, se mění koncentrace CO2 v průběhu dne, ale především v noci. Obecně se o tom příliš neví, že v ložnicích, pokud není v zimě otevřená „ventilačka“ se během noci zvýší koncentrace CO2 z původních 1000 ppm před ulehnutím do postele, v případě, že v místnosti spí jedna dospělá osoba, až na hodnotu přes 4 000 ppm CO2. Při dvou osobách, ve stejné místnosti, ráno překračuje koncentrace CO2 10 000 ppm. Podotýkám, že hygienicky doporučená koncentrace je do 1 000 ppm CO2. Zde jsou výsledky měření:

Uvedené diagramy byly převzaty z publikovaného měření Ing. arch. Jana Mártona.

Když to shrneme, pak SYNDROM NEMOCNÝCH BUDOV má jednoho společného původce, který způsobuje značné problémy, aniž si to neinformovaná společnost dostatečně uvědomuje. A to jsme se nedotkli škol, kde je situace velmi alarmující, ale už se začíná řešit.

Pokud se týče domů pro bydlení, ať již rodinných, ale hlavně pak vícebytových, existuje lék, který se nazývá REKUPERACE, česky – řízené větrání. Jeho účelem je odvádět z objektů znehodnocený vzduch a místo něho dodávat zpět venkovní čerstvý vzduch tak, aby se odváděné teplo z domu s větracím vzduchem vrátilo zpět s čerstvým, který se teplem z odváděného ohřeje a tím ho neztratíme, na rozdíl od větrání okny a ještě je filtrovaný.

V podstatě existují dva druhy rekuperace. Jednak centrální, ale nově také decentrální. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že centrální rekuperace je jedna pro samostatný celek, který může obsahovat více samostatně funkčních prostor, přičemž odvod znehodnoceného a zpět přiváděného čerstvého vzduchu je zajištěn přes vzduchotechnické rozvody, propojující jednotlivé prostory s centrální jednotkou. Tyto je potřeba někam esteticky uložit, což v bytech bývá problém, stejně jako čistění těchto rozvodů od uvnitř usazeného prachu.

Bytový dům s instalovanými decentrálními rekuperačními jednotkami

Vhodným řešením je nejnovější systém decentrálních rekuperačních jednotek, které mají stejný účel jako centrální, ale nepotřebují vzduchotechnické rozvody, protože se instalují tak, že přes venkovní obvodovou stěnu se udělá otvor, do kterého se jednotka instaluje a ta pak zajistí odvod i přívod vzduchu s maximálním využitím tepelné energie, kterou s čerstvým vzduchem přivádí zpět. Výhodou těchto decentrálních jednotek je, že mohou větrat jen tehdy a jen tam, kde je to potřeba. Toto může vyhodnocovat čidlo kvality vzduchu, které reaguje na překročení nastavené koncentrace CO2 a vlhkosti.

Pohled na decentrální jednotku s protiproudým výměníkem v rozloženém stavu. Po instalaci je celá jednotka uložena v obvodové stěně domu.

Kryt decentrální rekuperační jednotky v interiéru a exteriéru

Takže řešení by bylo, ale jak s tím naložit? Pokud se jedná o novostavby, pak by instalace z výše uvedených důvodů měla být samozřejmostí, ať se již jedná o rodinný nebo bytový dům. Zde by z hlediska realizace zajištění ekonomické výměny vzduchu a z technického hlediska neměl být problém, zvlášť když uspořenými náklady za vrácené teplo se cena rekuperace brzy vrátí a hlavně se bude zdravě bydlet, což se finančně nedá vyčíslit.

Do stávajících objektů lze decentrální rekuperační jednotky rovněž instalovat, je to poněkud obtížnější, než když se staví nový dům, ale lépe dodatečně než vůbec. Pokud se zachytí řešení větrání před zateplením domu, pak je to výhra, protože instalace se provede poměrně snadno před zateplením nebo současně s ním.

Nejhůře jsou na tom ti, kteří již mají zatepleno a navíc mají ještě záruku na tepelně-izolační opláštění domu. Zde je to problém, který by nemusel vzniknout, pokud by stavební povolení vydané stavebním úřadem bylo s podmínkou, že součástí „zateplení“ musí být vyřešeno a realizováno řízené větrání. Pak takto provedené řešení nezpůsobí, že by objekt trpěl syndromem nemocných budov. V případech, že už jsou domy po zateplení, je náprava komplikovanější a s tím souvisí i to, že je realizace dražší. Přes to v těchto domech je i jen jedna jednotka pro byt mnohem lepším řešením než žádná.

A pokud jste se dočetli až sem, pak se Vám dostane informací, o kterých jste nejspíš také nevěděli.

Především je potřeba podotknout, že rekuperace není jen na zimu, ale je ideální i v horkých letních dnech, když se zavřou „ventilačky“. Pustí se rekuperace, která přivádí čerstvý vzduch, nikoliv však ten horký venkovní, nýbrž ochlazený vzduchem, který se z domu odvádí. Druhou výhodou je, že proti otevřenému oknu se výrazně snižuje přenos venkovního hluku do místností. Proti otevřené „ventilačce“ je přiváděný vzduch filtrovaný jemným filtrem, což ocení především alergici. Zároveň se zamezí vniknutí létavého hmyzu. Navíc v místech, kde je výskyt radioaktivního plynu Radon, je kvalitní rekuperace velmi účinným opatřením pro snížení jeho případné koncentrace.

Na závěr ještě jedna poznámka k decentrálním rekuperacím. Na trhu jsou dva různé druhy. Jedny, které mají vestavěný skutečný křížový protiproudý rekuperační výměník, viz obrázek výše. A pak jsou i takové, které mají místo rekuperačního výměníku zabudované akumulační tělísko, přes které střídavě prochází odváděný vnitřní vzduch. Po krátké době pak změní směr proudění vzduchu a nasává zpět venkovní  vzduch. Je to sice levnější varianta, ale jednotky musí pracovat v páru, propojují se vodiči a o jejich účinnosti, funkčnosti a úsporách by se dalo diskutovat.

To, co bylo v článku zmíněno výše, se týkalo jednotek s křížovým protiproudým rekuperačním výměníkem.